Když v roce 2014 přijel Rhys Williams do Berlína za svým kamarádem Rhysem Edwardsem, jednou z věcí, které spolu řešili, byl i název jejich nově vznikající kapely. Dělali si legraci z toho, jaká jména jim znějí opravdu odpudivě. Velmi vysoko zařadili ta německé teroristky, členky první generace RAF Ulrike Meinhof, a americké herečky s českými kořeny Sissy Spacek. Vrcholem byla jejich kombinace, která dala kapele název.
A přestože vznikl jako recese, londýnská pětice ho hrdě používá už téměř dekádu, aktuálně pod ním vydala už třetí desku nazvanou Compact Trauma. Jde o nové album po více než pěti letech.
Je to barevná, různorodá, experimentálně hledající deska. Na ploše padesáti minut se v deseti skladbách zabývá existenciálním šílenstvím, snahou o vytěsnění i pochybnostmi o sobě samých.
Úvodní singlová The Sheer Drop začíná repetitivní hypnotickou pasáží, která posléze pokračuje v inkluzivní skladbu. Pozdější melodické opakování je tak intenzivní, až je nepříjemné. Téměř vede k bolesti způsobené hudbou.
Většinu alba opanovávají standardní indierockové písničky (Accidental Momentary Blur,
Diskbänksrealism, Compact Trauma). Jednoduchá nástrojová aranžmá doplňují skladby,
které jsou členitější a snaží se nejít po cestě, jež je nejvíce přímá.
K dispozici jsou ale také zcela odlišné hudební modely. Taková Lounge Angst má jemný úvod jak z bossa novy. Jde o křehké, vzdušné, nástrojově jednoduché pohlazení opírající se o výrazné klávesové plochy. Through France with Snow je zase krátká zvuková plocha. Pocit, ne písnička. Její název přesně evokuje to, co skladba vyjadřuje, a dává posluchači možnost splynout s perspektivou kapely.
Pokud téměř jedenáctiminutová Stuck at the Door začíná jako standardní rocková skladba, její členitost jí nedovolí tak i skončit. Ve dvou třetinách písnička přechází do experimentálního módu a zcela reprezentuje podstatu kapely. Neuchopitelnost. Těkavost. Autorskou potřebu rozvíjet se a neustrnout.
Typickým produktem tohoto kapelního nutkání je i závěrečná No Design, experimentální skladba, která se ve svém průběhu několikrát promění, aby nakonec dospěla do zcela vyklidněného finále celé povedené desky.
Verdikt 75%
Kapela Ulrika Spacek sice nedávno prošla několika personálními změnami, ale její podstata zůstává i na třetím albu beze změny. Jde jí o hledání, objevování, nezacyklování se a o co možná nejpřesnější vyjádření stavu, ve kterém se právě nachází. Novinkové album není pro každého, ale kdo se naladí na stejnou vlnu, je odměněn obohacujícím zážitkem.