Žebříček nejlepších českých alb čtvrtstoletí vznikl na základě ankety mezi redaktory Headlineru. Jde tedy o průnik našich vkusů, který si neklade za cíl být definitivní nebo kompletní. Ostatně, museli jsme ho „seškrtat“ z více než 150 titulů, které se nám v anketě sešly.
Neděláme z hudby závody, je to naše pocta všem skvělým deskám, které na české scéně po roce 2000 vznikly. A taky všem českým muzikantům, producentům a studiím, díky nimž máme co poslouchat a o čem psát.
A pokud vám v našem žebříčku něco chybí?
Schválně nám napište na info@headliner.cz, na koho jsme podle vás zapomněli!
1
Vladimír Mišík, Jednou tě potkám, 2019
Zcela jednoznačným vítězem naší redakční ankety se stalo album, od kterého na začátku nikdo moc nečekal.
Ono to tak dnes nevypadá. Petra Ostrouchova a Vladimíra Mišíka bereme jako blízké a pevně propojené spolupracovníky. Za tuto svou první desku získali bezprecedentních šest Andělů v kategoriích od alba přes rock až po folk a od té doby spolu stále natáčejí nádherné věci. Když se ale vrátíme na začátek vzniku desky Jednou tě potkám, nešlo o žádnou sázku na jistotu.
Vladimír Mišík byl před rokem 2019 spjatý pouze se svou kapelou Etc…, s níž tehdy ještě pořád úspěšně vystupoval, a nevypadalo to, že by na tom chtěl něco měnit. Sbírali zasloužené ovace za všechno, co spolu během čtyřicetileté kariéry v českém rocku dokázali. Ale už deset let spolu nebyli schopni udělat novou písničku a nezdálo se, že tu pohodlnou (a zaslouženou) setrvačnost ještě něčím překvapivým naruší. Všechno se změnilo vystoupením na Českých lvech, kde si Mišík a Ostrouchov porozuměli při novém aranžování Variace na renesanční téma. A pak už slovo dalo slovo a ve studiích Sono začaly „tajně“ vznikat první písničky. Jestli z nich bude celé album nebo ne? To zprvu nikdo neřešil.
Právě absence tlaku je pravděpodobně jedním z klíčových prvků úspěchu alba Jednou tě potkám, které pak na konci desátých let zazářilo až bezprecedentně. Setkání s novou partou generačně mladších muzikantů z Ostrouchovovy kapely Blue Shadows dvaasedmdesátiletého Vladimíra Mišíka „nakoplo“ a odvedlo od přemýšlení o chorobách, které jej chtě nechtě doháněly. Problémy s dýcháním a nemoci? Za mikrofonem ve studiu tu zní tak silně, i když zrovna zpívá „něco ve mně chrčí“! A ty písničky, zvukově hebké a měkké, stylově posunuté k americaně, dokáže podat a svému posluchači vyprávět tak nonšalantně a osobně… A to dokonce i tehdy, když řada z nich jsou zhudebněné básně.
Historka praví, že titulní skladbu se slovy Václava Hraběte sám Mišík zprvu bral a zpíval jako milostnou píseň. A přemýšlel, jestli si ještě ve svém věku vůbec může dovolit takhle mluvit o prchavém setkání s dívkou. Jenže ve skutečnosti s milostnou intencí zpívá o setkání se smrtí. Možná i proto skladba Jednou nabyla ve studiu a pak i u posluchačů takové síly. Ať už to bylo jakkoli, hit takové hloubky a přitom i sdělnosti se opravdu zrodí jen výjimečně.
Album Jednou tě potkám ale opravdu není jenom titulní písnička. Je nádherné jako celek. A to i lehkostí, se kterou hrají Blue Shadows, jejichž jádro tvoří bubeník Martin Novák, baskytarista Matěj Belko a kytarista Josef Štěpánek. Jsou tu malé letenské příběhy o pěti hospodách v jedné ulici, kde Vladimír Mišík žije. Ale i ty velké životní jako Brothers o otci a sourozencích, které se sedmi křížky na krku překvapivě nalezl v Americe.
Spolupráce Ostrouchova s Mišíkem si právem vysloužila přirovnání k legendární sérii American Recordings, kterou točil věhlasný producent Rick Rubin s Johnnym Cashem. I v Mišíkově případě se potvrdilo, že pro umělce, jenž se nevyhnutelně přibližuje ke konci kariéry, se navzdory zkušenostem a zajetým návykům vyplatí udělat krok mimo vyšlapané cesty. V tomto případě vzniklo nadgenerační album, které už navždy patří k tomu nejlepšímu, co v české hudbě kdy vzniklo.
Zajímavost: K albu odehrál Vladimír Mišík jediný koncert. Jeho záznam vyšel loni pod názvem 24/11/2019. Nikdo z muzikantů netušil, že se večer nahrává.
Dále čtěte