Marta Kloučková vydala svou druhou desku. Je na ní výhradním autorem textů a s výjimkou tří skladeb i autorkou hudby. Jedenáct skladeb bychom mohli označit za zpívanou poezii. Kromě svého kvintetu, s nímž Stopu snu natočila, působí ještě ve vokálním sdružení Skety. Však také její scatové pasáže patří mezi nejzajímavější momenty alba, v němž je jen minimum prostoru určeno pro veselí a radost.

Operatic metal, melodic death metal, symphonic metal – říkejme tomu, jak chceme, ale vždycky jde o pokusy spojit rock s vážnou hudbou, populární především v severských státech a v Německu. U nás se mu zatím dařilo jen velmi málo.

Prapodivný byl osud zpěváka a baviče Dana Nekonečného. Narodil se v Boskovicích jako Dan Konečný, a než se stal hvězdou televizních show, právě otevíraných hypermarketů a diskoték, prošel řadou různorodých povolání. Říká se, že byl prodavačem, porodním asistentem, stavdozorem, dokonce i dozorčím v metru a hrobníkem.

Živá konfrontace a zároveň souznění dvou přibližně stejně orientovaných kapel z obou stran Bílých Karpat má smysl.

Miroslav Horníček kdysi řekl: „Smích v hledišti neprobouzím tím, co jsem řekl, ale myšlením pod tím a kolem toho.“ Přesně takovou metodu používal Jiří Schmitzer při svém vystoupení 17. ledna v Malostranské besedě.

Janu Kratochvílovou lze vnímat třemi způsoby. Jako kosmickou vizionářku, jako famózní zpěvačku nebo jako zpívající stand up komičku.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v lednu roku 1993?

Marcell, jak se dozvídáme z oficiální biografie, absolvoval medicínu v Olomouci, hrál se skupinou No Distance Paradise, spolupracoval s Lipem, Mišíkem a Lenny. Hovory domů jsou jeho sólový debut. Debut se všemi problémy, které první deska často přináší.

Takže, volové, na trh se dostalo album z oslavy čtyřicetin klasiků českého punku Visacího zámku. Je to 158 a půl minuty všeho možného, což znamená surový záznam, ve kterém se nikdo nemazlil s ničím a nikdo nezkrátil ani vteřinu.

Nový rok na koncertních pódiích začal opravdu řízně, až freneticky. Švédská čtyřka Royal Republic ve vyprodané Arše představila řízný set, který si na nic nehrál, nepředstíral žádné umění, ale chrlil do lidí v krátkých, úderných a sloganovitých písních vodopády energie. „Přišli jsme na chvilku vás udělat šťastnými,“ řekl v jedné chvíli zpěvák a kytarista Adam Grahn. A tak tomu opravdu bylo.